Velitelé a zřizovatelé zásahových jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí (dále jen „jednotky SDH obcí“) reprezentující všechny jejich kategorie z různých koutů České republiky se zúčastnili semináře „Současnost a budoucnost jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí“, který pořádala Komora velitelů jednotek SDH, z.s. ve dnech 15. – 16. listopadu 2019 ve Velkých Popovicích.
Účastníci semináře, zastupující jednotky SDH obcí zařazené mezi základní složky integrovaného záchranného systému, se po vzájemné výměně odborných zkušeností jednoznačně shodli na tom, že stát těmto jednotkám dlouhodobě nevěnuje takovou pozornost, která jim bezesporu náleží. I sama vláda si toho byla vědoma při schvalování svého Programového prohlášení, ve kterém slíbila, že radikálně zlepší vybavenost jednotek SDH obcí. Účastníci semináře však bohužel museli konstatovat, že vláda doposud k žádnému radikálnímu zlepšení ničím nepřispěla! Přitom jednotky SDH obcí, které v přenesené působnosti státní správy nezastupitelně zabezpečují plošné pokrytí území krajů, jsou ve své zásahové činnosti ekonomicky nejefektivnější složkou. Avšak jsou povolávány krajskými operačními středisky pouze k jedné třetině zásahů.
Pro nutné zlepšení zabezpečení členů zásahových jednotek SDH obcí (dále jen „hasiči“) a zkvalitnění podmínek výkonu jejich služby se účastníci shodli na níže uvedených základních požadavcích:
1 . Obecně:
- vzhledem k zásadním společenským změnám po roce 1989 je žalostné, že dosud nebyl změněn již nevyhovující socialistický zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně (dále jen „ZPO“) z roku 1985 (pozn. Slovensko přijalo nový zákon o požární ochraně v roce 2001), a to zejména jeho čtvrtá část týkající se jednotek požární ochrany (§ 65 – § 73); nejlepší a nejkratší cestou pro jednotky požární ochrany by bylo tuto část ze zákona vyjmout a přijmout nový zákon o jednotkách požární ochrany,
- při vyhlašování poplachu bezezbytku postupovat podle poplachových plánů krajů a vždy povolávat místní jednotku s ohledem na územní působnost a zvýšení její akceschopnosti,
- změnou názvu jednotky sboru dobrovolných hasičů obce odstranit záměnu s jinými subjekty (např. spolkem) a nový název chránit před jeho možnou záměnou nebo zneužitím,
- upravit možnost (nikoli povinnost), že zřizovatel může uhradit hasičům stejnokroj I,
- upravit funkční označení členů dobrovolných jednotek tak, aby lépe odráželo období výkonu služby v jednotce (nyní jen označení hasič po třech letech členství v jednotce),
- upravit místo dislokace jednotky SDH obce tak, aby se nejednalo o název spolku („sbor dobrovolných hasičů“), ale aby byl na požární technice uveden název příslušné jednotky,
- v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. d) ZPO a Programovým prohlášením vlády ČR zabezpečit dostatečný objem finančních prostředků ze státního rozpočtu na pořízení a obnovu zastaralé požární techniky a staveb sloužících pro výkon služby, protože objem těchto prostředků je nedostatečný; jen za období roků 2008–2018 nebyla obměněna požární technika v objemu 7,5 mld. Kč (již tak zastaralá technika ještě více zestárla),
- upravit podmínky pro poskytování dotací na obnovu techniky tak, aby i střední a menší obce měly šanci tuto techniku spolufinancovat,
- hradit zřizovatelům jednotek SDH obcí příspěvek na jejich akceschopnost a veškeré náklady spojené se zabezpečením plošného pokrytí kraje za jejich zásahy mimo území zřizovatele například formou roční paušální finanční podpory (obdobně je tato podpora řešena na Slovensku podle ust. § 4b vyhlášky č. 611/2006 Zb. o hasičských jednotkách),
- právně upravit finanční podporu zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných pro případ, že hasič nekonal práci pro překážku v práci z důvodu jeho povolání k výkonu služby v jednotek SDH obce obdobně jako u osob zařazených do aktivní zálohy Armády ČR.
- omezit odpovědnost zasahujících hasičů za způsobenou újmu v době, kdy vykonávají službu v jednotkách SDH obcí (např. formou, která je uplatňována v pracovně-právních vztazích),
- konečně vyrovnat výši jednorázového odškodňování újmy na zdraví dobrovolných zásahových hasičů při výkonu služby na stejnou úroveň přiznávanou příslušníkům Hasičského záchranného sboru (HZS). Nelze ničím odůvodnit, proč nedošlo k odstranění sociální nerovnosti již přijatou novelou nařízení vlády č. 257/2018 Sb., kterým došlo ke změně nařízení vlády č. 34/1986 Sb., o jednorázovém mimořádném odškodnění osob za poškození na zdraví při plnění úkolů požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů a proč z toho důvodu nebyla vůči odpovědným osobám vyvozena personální odpovědnost (nejedná se o opomenutí),
- náhradu ušlého výdělku hasiči podle § 29 odst. 1 písm. f) ZPO přiznat nejen za pracovní dobu, ale např. i za dobu jeho případného nezbytného odpočinku po zásahu,
- stanovit minimální částku jako základ pro stanovení náhrad při odškodňování úrazů (např. pro osoby samostatně výdělečně činné, nezaměstnané apod.), aby bylo možné odpovídající náhradu za vzniklou újmu poskytnout.
- že je nutné seznámit veřejnost s: náročnou a nedoceněnou činností zasahujících dobrovolných hasičů a diametrálně rozdílnými podmínkami pro výkon služby mezi jednotlivými jednotkami požární ochrany a zásahovými hasiči,
- dlouhodobě a nedostatečně řešenými problémy, se kterými se potýkají zřizovatelé jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí, které tvoří základní složku Integrovaného záchranného systému,
- zanedbanými podmínkami pro výkon služby zasahujících dobrovolných hasičů ve většině těchto jednotek,
- analýzou ekonomické efektivnosti jednotek požární ochrany včetně mezinárodního srovnání, a to i s využitím sdělovacích prostředků, petičního práva a organizováním veřejných akcí s ukázkami zastaralé techniky a prostředků požární ochrany a jejich vliv na bezpečnost samotných hasičů i veřejnosti apod.,
- na dalším rozvoji projektu, jehož cílem je prostřednictvím partnerů podpořit jednotky SDH obcí, a hlavně hasiče zařazené ve výkonu služby; tím přispět k ocenění jejich nezastupitelné role v integrovaném záchranném systému.