f t g m
  • Úvod

  • Úvod

  • Úvod

  • Úvod

Copyright 2018 - Custom text here

Trochu jednostranný pohled?

Na stránkách Parlamentních listů byl zveřejněn článek (12.11.2018):Česku chybí hasiči. Přitom roste počet zásahů. Na mnoha místech už by hasiči nemohli k zásahu přijet včas, jehož autorem je Martin Kunštek.

V uvedeném článku náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR (HZS) plk. doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M. upozorňuje občany, že: „Integrovaný záchranný systém (IZS) je na hranici svých možností.“ Dále uvedl: „Bez zvýšení počtu hasičů bychom už dále nebyli schopni zaručit řádné naplnění stanic a zaručit dojezd hasičů k zásahu“ a dále že: „…nebudeme schopni dodržet zákonem stanovenou povinnost dojet k zásahu k záchraně životů a zdraví lidí a ochraně majetku včas“. Na jeho konci pan náměstek uvedl, že jiná možnost než zvýšení počtu hasičů, neexistuje. I když zmiňuje IZS, pravděpodobně tím nemyslí celý systém, ale jen placené hasiče, přestože nedílnou součástí zajištění požární bezpečnosti jsou i dobrovolní a podnikoví hasiči. Informace pana náměstka musí znepokojit nejednoho občana, protože zazněla od vysokého představitele HZS. Je tak závažná, že by neměla zůstat bez

povšimnutí. Ale je tomu skutečně tak, jak uvedl? Nejsou k dispozici i jiná řešení, která uplatňují např. v sousedních vyspělých zemích na jih a západ od nás (Rakousko, Německo) anebo kombinací těchto modelů? A nemohlo by uvedené upozornění obsahovat i třeba šíření poplašné zprávy? 

Vzhledem k mému 45letému aktivnímu výkonu služby v jednotkách dobrovolné požární ochrany ve prospěch občanů, si myslím, že se mohu podívat na uvedený problém trochu z jiného úhlu. Za uvedené období jsem měl možnost poznat veškeré činnosti v těchto jednotkách, včetně funkce velitele jednotky, kterou vykonávám dodnes. Mám za sebou mnoho zásahů včetně těch složitých. Měl jsem možnost detailně osobně poznat i zahraniční systémy. A proto mi není jedno, co a jak pan náměstek veřejnosti sdělil. Veřejnost má právo na objektivní informace.

Nelze explicitně tvrdit, že jiná možnost neexistuje. Systém plošného pokrytí území nezabezpečují jen placení hasiči, ale i další jednotky požární ochrany, bez kterých nelze území ČR efektivně zajistit jinak, a to ani zvýšením počtu o 450 placených hasičů na příští 3 roky. V případě rozsáhlých mimořádných událostí toto číslo není zásadní, protože v tomto případě se systém musí spolehnout zejména na jednotky SDH obcí, které tak plní svoji důležitou funkci. Příkladem může být orkán Herwart, kde zasahovalo celkem 2.359 jednotek požární ochrany (stanic HZS je 241) u 13.465 zásahů (všech směnových příslušníků HZS je celkem 6.773). Proto si myslím, že tvrzení pana náměstka je jednostranné a neobjektivní. V tomto smyslu si musíme položit některé otázky. Například jaký je stav současného systému plošného pokrytí území krajů jednotkami požární ochrany, jakou měrou se na něm podílí jednotlivé kategorie jednotek a jak se podílí např. na uchráněných hodnotách, zda a v jakém rozsahu jsou jednotlivé jednotky využívány včetně smíšených jednotek, jaký je podíl a jakými formami je zabezpečeno jejich financování (např. výdaje na jeden zásah, úhrada výdajů spojených se zásahy mimo území zřizovatele, podpora zvýšení akceschopnosti apod.) a zda a jak je možné využít současný systém k zvýšení jeho efektivnosti?

V posledním období jsme svědky toho, že když se hovoří o zvyšování bezpečnosti, většinou je veřejnosti předkládána vize, že zabezpečení požární bezpečnosti stojí a padá s počty placených hasičů a s počty stanic hasičského záchranného sboru. Obsah uvedeného článku je toho příkladem. Jsem přesvědčen, že neexistuje jednoduchá rovnice, podle které by mělo zvyšování požární bezpečnosti růst přímo úměrně se zvyšováním počtu stanic HZS nebo placených hasičů.
Jak jsem uvedl, vedle jednotek HZS, které byly v roce 2017 dislokovány ve 241 stanicích HZS s celkovým počtem 6.773 směnových příslušníků, zabezpečují plošné pokrytí území krajů i další jednotky požární ochrany.

Neopomenutelnou a klíčovou složkou systému plošného pokrytí území krajů jsou jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí (jednotky SDH obcí), které jsou zařazeny podle § 4 zákona č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému (IZS) vedle HZS, Police ČR a zdravotnické záchranné služby (ZZS) mezi základní složky IZS. Vzhledem k této důležitosti je však podpora jednotek SDH obcí ze strany státu zatím stále nedostatečná.
V roce 2017 bylo evidováno celkem 6.867 jednotek SDH obcí, z toho 1.588 jednotek zasahující i mimo území svého zřizovatele s dobou výjezdu do 10 minut. Celkový počet členů vykonávající službu v jednotkách SDH obcí bylo 68.688 (je to více jak dvakrát tolik, co má dnes armáda). Ze statistiky vyplývá, že jednotek SDH obcí s místní působností je v ČR celkem 28krát více než stanic HZS a jednotek s územní působností i mimo území svého zřizovatele je celkem 6,5krát více než stanic HZS. Členů vykonávající službu v jednotkách SDH obcí je 10krát více než směnových příslušníků HZS a členů zabezpečující zásahy i mimo území svého zřizovatele je 3krát více než směnových příslušníků HZS. Z výše uvedeného výčtu podílu jednotek požární ochrany na plošném pokrytí území krajů jasně vyplývá, že největší podíl na jejich územním rozmístění mají jednotky SDH obcí. Jsou základem celého systému. Zajišťují zásahovou činnost s nízkými náklady a velice efektivně. Například při současně nízkém podílu jednotek SDH obcí na zásazích jen ve výši 31 % jsou výdaje jednotek SDH obcí na úrovni 42 % výdajů jednotek HZS na jeden zásah. Při zvýšení podílu na zásazích se mohou snížit výdaje na jeden zásah až na 25 %.

Jako členové jednotek SDH obcí, musíme plnit předepsané povinnosti stanovené právními předpisy. Většina z nás je plníme bezúplatně. Svojí bezplatnou činností šetříme občanům za zajištění jejich požární bezpečnosti ročně částku vyšší než 750 mil. Kč. Proto je na místě otázka, zda jsou jednotky SDH obcí dostatečně a efektivně využívány? Jsem přesvědčen, že nikoli. Podle statistiky existují značné rozdíly v jejich využívání nejen mezi jednotlivými kategoriemi jednotek, ale i mezi jednotlivými kraji a okresy. Ve využívání jsou tak značné rezervy. Ze statistiky lze také vyčíst možné nevyužívání kapacit. Okolo 40 % jednotek SDH obcí v uvedeném roce nezasahovalo vůbec a 11 % zasahovalo jen jednou. To není vina těchto jednotek, protože o jejich povolávání rozhodují většinou krajská operační střediska HZS. Ne vždy jsou místní jednotky povolávány, což může být chybou systému.

Jednotky SDH obcí jsou základním pilířem systému, bez nichž není možné řešit nejen rozsáhlé mimořádné události jako jsou požáry, povodně, vichřice apod., ale jsou důležitou složkou i pro zajištění dalších činností jako jsou např. požární asistence, technické pomoci apod. Ale zajišťují i úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu. Bohužel, finanční podpora těchto jednotek není doceněna, i když se výrazně podílí na uchráněných hodnotách. Hasiči v ČR při požárech v roce 2017 uchránili majetek v celkové hodnotě 9,7 mld. Kč. Jednotky HZS se podílely na těchto uchráněných hodnotách částkou 5,1 mld. Kč a jednotky SDH obcí částkou 4,3 mld. Kč. Financování těchto jednotek však těmto podílům neodpovídá. U jednotek SDH obcí činí podíl jejich financování k uchráněným hodnotám jen 46 %. Naproti tomu tento podíl u jednotek HZS činí 117 %. Z těchto údajů plyne, že ve financování jednotlivých kategorií jednotek jsou značné rozdíly.

K určitému zlepšení ve financování jednotek SDH obcí by mohlo dojít, jestliže vláda splní své prohlášení, ve kterém uvedla, že „…finančně podpoří s využitím národních i evropských zdrojů jednotky sborů dobrovolných hasičů a radikálně zkvalitní jejich vybavení“. Zatím ale k nějaké radikální realizaci nedochází. Např. obměna zastaralé požární techniky je sále nedostatečná, protože není zabezpečena ani její prostá reprodukce, ke které chybí ročně finanční prostředky ve výši cca 1 mld. Kč. Mnoho jednotek SDH obcí s působností i mimo území zřizovatele zasahuje s požární technikou starou přes 40 roků. To je technika, která byla jednotkám SDH obcí přidělována ještě v době, kdy já jsem nastupoval k výkonu služby. Starou techniku jsme mohli často vidět v reportážích z likvidace požárů v letošním suchém létě. Podpora není ani v oblasti odškodňování úrazů, které je i přes letošní novelu nařízení vlády nižší, než mají placení hasiči (rozdíl u jednotlivých rodin je cca 750 tis. Kč). Jako členové jednotek nemáme ani dostatečnou právní ochranu (např. odpovědnost za vzniklou újmu, náhrada ušlého výdělku apod.). Přesto, že není situace optimální, my členové ve výkonu služby v jednotkách SDH obcí zatím, na rozdíl od pana náměstka, nesdělujeme občanům, že: „nebudeme schopni dodržet zákonem stanovenou povinnost dojet k zásahu k záchraně životů a zdraví lidí a ochraně majetku včas.“ Naopak, pokud stále častěji dochází k poruchám zastaralé techniky, hasiči dělají všechno proto, aby jejich jednotka byla zase brzy akceschopná. Málokdo si však uvědomuje, že tato stará technika, která logicky není vybavena bezpečnostními prvky, nemusí být tak bezpečná, jak bychom potřebovali (vzduchové řízení, chybí ABS atd.). Proto by mělo dojít k její postupné, ale rychlé obměně.

S financováním jednotek SDH obcí souvisí i proplácení zvýšených výdajů spojených se zásahy mimo území zřizovatele a na zvýšení jejich akceschopnosti. Stát se podílí zejména na spotřebovaných pohonných hmotách, zničených prostředcích, případných opravách požární techniky (a to jen u zásahů mimo území zřizovatele) a u vybraných jednotek poskytuje příspěvek na mzdy. Nepodílí se na dalších výdajích obce spojených s provozem jednotky, přestože vyžaduje její akceschopnost. Výdaje jim však nejsou propláceny automaticky. I když byly povolávány krajským operačním střediskem HZS, o skutečně vzniklé výdaje, které jim náleží, musí žádat prostřednictvím dotace až rok zpětně. Ano čtete dobře. Jednotky SDH, resp. obce musí žádat formou dotací o výdaje, které jim náleží a které spotřebovaly u zásahů, ke kterým byly povolány HZS. A u stejného HZS potom žádají o dotaci, nikoli o úhradu výdajů, jak by bylo běžné. Údaje, které již uvedly do zpráv o zásahu i do portálu spravovaném HZS, musí pro účely dotace uvádět znovu (např. ujeté kilometry, spotřeba, zničené prostředky apod.). Náklady jsou sice prokazatelné, ale na dotace není právní nárok. Navíc ale dotace mají vždy své náklady na jejich obsluhu. Nejsou výjimky, kdy obce obdrží jen zlomek vynaložených výdajů. Pro účely úhrady těchto výdajů byla v polovině letošního roku vyhlášena výzva MV-Generálního ředitelství HZS k podání žádosti o poskytnutí účelové neinvestiční dotace na výdaje za odbornou přípravu, za uskutečněný zásah mimo územní obvod jejího zřizovatele a na vybavení a opravy neinvestiční povahy jednotky SDH obce za období od 1.8.2017 do 31.7.2018. Na výše uvedený účel bylo alokováno pro všechny jednotky SDH obcí v ČR celkem 55.132.390,- Kč. Částka je jednoznačně nedostatečná. Pokud bychom tuto částku rozdělili jen mezi jednotky SDH obcí kategorie JPO II a JPO III zasahující i mimo území svého zřizovatele, tak dotační příspěvek na jednu jednotku činí průměrně pouze necelých 35 tisíc Kč ročně (neodpovídá ani hodnotě zásahových ochranných prostředků pro jednoho hasiče) nebo 2.900,- Kč měsíčně (odpovídá u některých profesí výši odměny za jednu nebo dvě hodiny práce). To je částka, která nezabezpečuje ani zlomek provozních výdajů, natož zvýšení akceschopnosti jednotek nebo výdajů na opravy a vybavení jednotek. Není jasné, proč se v ČR nepostupuje jako na Slovensku, kde je tento problém vyřešen vyhláškou ministerstva vnitra SR č. 611/2006 Z.z., podle které je upravena finanční paušální podpora pro jednotlivé dobrovolné hasičské sbory. Každý velitel tak ví, jaký příspěvek obdrží a může lépe plánovat výdaje své jednotky. V našich jednotkách SDH obcí nevíme, jakou částku od státu můžeme očekávat na úkoly stanovené zákonem.

Jsem přesvědčen, že jednotky SDH obcí jsou nejdůležitější a nepostradatelnou složkou pro systém plošného pokrytí území krajů. Je proto nutné této základní složce integrovaného záchranného systému věnovat zvláštní pozornost. Není v dnešní době samozřejmé, že jsou ještě mezi občany lidé, kteří jsou ochotni poskytovat pro požární bezpečnost občanů bezúplatně svůj volný čas, síly a schopnosti. Naše práce je však nebezpečná a nevíme, co nás kde čeká a co nás může překvapit. Proto vedle našeho volného času můžeme dát tomuto systému nedobrovolně i více. Může dojít a dochází k poškození našeho zdraví nebo i úmrtí (za posledních 20 roků u zásahu zemřelo 13 a zraněno bylo 2.487 dobrovolných hasičů). Stát i občané by si nás měli více vážit a konečně začít této základní složce IZS začít dávat takou podporu, jakou poskytují ostatním třem základním složkám (HZS, Policie, ZZS). Finance, které je potřeba do této složky postupně poskytnout, nejsou osobně určeny pro členy jednotek ani nejsou příspěvkem pro nějaký spolek. Jednotky SDH obce nejsou spolky, nelze je proto srovnávat s hasičskými nebo i jinými spolky (fotbal, myslivci, rybáři). Jsou organizační složkou obce zřízenou podle zákona o požární ochraně. My členové jednotek nevlastníme ani požární techniku, ani hasičské zbrojnice, ani další prostředky (to bylo před rokem 1946). Techniku a prostředky máme svěřeny do péče, pouze je spravujeme a obsluhujeme. A na ochranné prostředky máme nárok, jako např. každý zaměstnanec. Příjemcem jakýchkoli financí pro tyto jednotky jsou obce. Proto i obce by měly být ještě aktivnější a důraznější v prosazování potřeb pro své jednotky zařazené v plošném pokrytí území krajů a nenechat zaznívat jen jednostranné a neúplné argumenty, které byly zveřejněny ve výše uvedeném článku.

 

Ing. Ján Chlebo
velitel jednotky SDH
a člen Komory velitelů

Real time web analytics, Heat map tracking

Search